Honza Zahula zdolává obří rampouchy v Dolomitech

V dolomitském údolí Vallunga se na konci roku 2018 vytvořily výborné ledolezecké podmínky a Jan Zahula se místo svátečního odpočinku vydal prověřit hned několik ledových tras. Podařilo se mu vylézt dvě nádherné mixové linie a jednu novou dokonce vytvořit. Přečtěte si Honzovo vyprávění o tom, jak celá výprava probíhala.

Dolomitské údolí Vallunga, které leží nedaleko lyžařského střediska Val Gardena, jsem poprvé navštívil před dvěma lety v únoru. Tenkrát jsme se podívali pouze do nejprofláklejších sektorů La Piovra a Jumbo Jet, ale i tak šlo o velmi vydařenou akci. Letos jsme se rozhodli prověřit méně známá místa.

Vychytat ideální načasování pro lezení ledů nebývá snadné. Okolo Vánoc je ale nejkratší den a slunce je na obzoru jen velmi nízko, a proto se dá bezpečně lézt i na jižních svazích. Čím více se blíží konec zimy, tím déle jsou rampouchy přes den vystavené slunci a hrozí větší nebezpečí pádu ledu.

Volit správné oblečení je velmi důležité. Já se spolehnul na bundu BLACKYAK Kuri Jacket, která je díky voděodolnosti, větruvzdornosti a přesto výborné prodyšnosti, na ledolezení ideální.

Letos byl v Dolomitech poměrně chladný začátek zimy bez výrazné oblevy a tak se po dlouhé době dala lézt cesta Flauto Magico, kterou jsme měli s kamarádem Vejvisem již delší dobu v hledáčku. Cesta je dlouhá něco přes sto metrů a začíná převislým lezením ve skále, kterou se dostanete do ledu. První délka je nejtěžší, a protože je sportovně jištěna (nýty ve skále), řekl jsme si, že jí musíme přelézt v kuse (bez pádu nebo odpočinku). Střižbu o první pokus jsem vyhrál já, ale přelez v kuse se mi nepovedl. Tak se střídáme a já radím Vejvisovi, kde jsou chyty, aby ušetřil sílu. Na první pokus se mu daří převis vylézt a tak už nás čekají “jen” tři délky v ledu. Zbytek už měl být papírově lehčí, ale dal nám ještě pořádně zabrat.

Na druhý den jsme měli v plánu vytvořit novou cestu v sektoru La Piovra, který už jsme znali. Vytipovali jsme si směr, který začíná lehčím ledem, potom kus převislého lezení po skále a nakonec napojení zpět do ledu. Pro nás pro oba to byla premiéra lezení s vrtačkou, a tak jsme k tomu přistupovali s patřičným respektem.

Vejvis vylezl první délku v ledu a osadil první nýt pro jištění. Na mě vyšel začátek klíčové délky. Ukrajuji prvních pár metrů a zakládám pochybné jištění, do kterého sedám a opatrně vytahuju vrtačku. Za pár minut je první nýt cesty osazen. Dál pouštím na první konec lana Vejvise a ten se zanedlouho probojuje těžkým lezením až k ledu.

Zbývá nám jen třešnička na dortu - dolézt něco přes šedesát metrů krásného ledu a nová cesta je na světě. Hned další den leze naší cestu Danny Menšík a shodujeme se, že je to fakt docela těžký, tak dáváme klasifikaci M8 - a jméno Ultimo Minuto.

Poslední den vyrážíme na lehčí, ale krásnou cestu Teufelsgeige, která je parádní tečkou za vydařeným lezeckým výletem.

Lezení v ledu je dost specifická disciplína, při které se vám může stát, že je dvacet pod nulou, ale zároveň na vás prší jako při letní bouřce. Proto je důležité volit správné vybavení.

Já jsem se tentokrát spolehnul na:

Střední vrstva - BLACKYAK Nagori Shirt
Izolační bunda- BLACKYAK Cinisara Jacket
Hardshell bunda - BLACKYAK Kuri Jacket
Kalhoty - BLACKYAK Kuri Pants


Jan Zahula